Má cesta jógy
K józe jsem se poprvé dostala na kurzu trenéra. Tehdy jsem se hnala za ideálem těla, chtěla být ve všem perfektní, všude jsem spěchala a rychle mluvila. Pamatuji si svoji první hodinu jógy, které jsem se účastnila. Celou hodinu a půl jsem si říkala: ,co tady sakra dělám?‘ a popoháněla ručičku hodin očima dopředu.
Tehdy mě zajímaly spíše brišáky a výkon, než zklidnění a nějaký dech.
O rok později mi jóga vstoupila do života znova. V období, kdy jsem byla ztracená a nevěděla kudy kam. Zdravotní problémy se kupily a já se pořád točila v kruhu být perfektní úplně ve všem. Lekce jógy najednou bylo jediné místo, kde jsem perfektní být nemusela a dokázala jsem se uvolnit. A tady přicházel první aha moment, že to vlastně může být i jinak.
Začala jsem v józe hledat spoustu otázek a hlavně odpovědí
cítila jsem, že chci jít pořád hlouběji a hlouběji. A tak přišel impuls přihlásit se na první lektorský kurz jógy. A bylo to :)))
Pár let jsem se hledala
ve vlastní praxi i v tom, jak vlastně lidi učit. Až později mi přišla do života aštanga jóga a postupně začaly věci dávat smysl. Ze začátku jsem byla ještě dlouho pěkný urputak, ale postupně mi vlastní praxe aštanga jógy dala obrovskou svobodu. Nemusela jsem být perfektní, učila jsem se poslouchat své vlastní tělo a vlastní dech a učila jsem se najednou být pozorná sama k sobě – ale jinak. Z podložky pak tato pozornost začala postupně přecházet i do mého každodenního života a já jsem cítila, že to je ten směr, který chci jít a ukázat lidem, jak na to. Dát jim možnosti, ukázat směr.
Beru to jako svoji celoživotní zkoumací cestu
neustále jít hlouběji a poznávat věci z jiného úhlu pohledu. Zároveň jako učitel vnímám, jak mě každý člověk, který ke mě přijde na hodinu něčemu učí. Každý jsme jiný, každé tělo je jiné a je to skvělé, nebýt svázán něčím, co musí být. Nemusí být nic a přitom může být všechno.