Poslední týdny si hraju s vlastním strachem.

Pozoruju ho v jakých situacích přichází, jak reaguju já a co potom následuje. Ať už se jedná o ten strach fyzický, kdy se bojím, že například spadnu ze skály nebo psychický, kdy se bojím nahlas vyslovit to, co cítím.

Většinu strachu si tvoříme my sami, nějakými našimi zajetými programy v kterých vyrůstáme, naším okolí a zkušenostmi.

Nejčastěji nám to blokuje naše hlava, protože reálnému strachu – kdy bychom stáli čelem k smrti se většina z nás vůbec nedostane.

Cítit strach je přirozené.

Dříve jsem měla tendenci před ním utíkat a vyhýbat se všem situacím, které by mě nutily vystoupit z komfortní zóny. Začala jsem to postupně krok po kroku měnit.

Když se otočíte strachu čelem a necháte ho do sebe pocitově vstoupit, zjistíte, že se vlastně nestane vůbec nic. Opakujete, zkoušíte, až najednou zjistíte, že ten strach pominul.

Vystavujte se tomu, čeho se bojíte. Přestaňte utíkat.

Běžte do těch situacích co vás děsí.

Nepřemýšlejte nad tím, že to nezvládnete. Naopak běžte do toho s obrazem, že jste zvládli úplně cokoliv a překonali to. Jaký to je pocit, když to dáte?

Se strachem se dá pracovat i během jógových lekcí. Jsou pozice, kterých se bojíme (například stoj na hlavě).

Ale není úžasný pocit jít proti tomu a zkusit to?

Mě vždycky tak baví ty vaše překvapené výrazy, že jste se postavili na hlavu.

Já jsem tam pro vás, jako opora, jako pevná stěna, jako přístav. To je jedna z výhod mysore hodin – každému se můžu věnovat individuálně a pomoct tam, kde je třeba, navést tam, kam byste se báli a přitom je to jen v hlavě.

Nečekejte na lepší čas – čekání je jen obava.

Krásné dny,

M.❤️